Pocházel z dělnického prostředí; po absolvování kladenské reálky (1934) vystudoval na ČVUT v Praze stavební inženýrství (ing. 1939). V l. 1939-43 byl vězněn v KT v Sachsenhausenu, po propuštění pracoval jako horník na Kladně. Hned r. 1945 vstoupil do KSČ, od r. 1946 působil jako technik ve znárodněných kladenských ocelárnách (SONP), v l. 1951-53 byl hlavním inženýrem rozestavěných hutí v Košicích (HUKO). V l. 1953-56 vedl investiční odbor na ministerstvu hutí a rudných dolů, poté byl tři roky náměstkem podnikového ředitele hutí NHKG v Kunčicích, od r. 1959 pak až do března 1968 působil jako podnikový ředitel Východoslovenských železáren v Košicích (a současně byl z tohoto titulu od r. 1960 poslancem SNR a členem předsednictva ÚV KSS). V době Pražského jara byl (údajně i pro svůj český původ) „odstaven“ do čela pobočky jugoslávské firmy Astra, po federalizaci ČSSR pak byl jmenován prvním ministrem – předsedou federálního výboru pro dopravu ve vládách O. Černíka a později L. Štrougala. Odtud přešel – jako „vysoce aktivní člen strany“ – v březnu 1971 na MZV, kde byl vzápětí jmenován velvyslancem ČSSR při Úřadovně OSN v Ženevě, kde působil do listopadu 1975. Po skončení mise byl zařazen jako velvyslanec v 5. (západoevropském) odboru FMZV, od března 1976 do října 1978 pak zastával funkci velvyslance v Řecku. K 1. 11. 1978 byl (po R. Krajčírovi /viz/) jmenován prvním náměstkem ministra B. Chňoupka (viz), kterým zůstal téměř čtyři roky, až do svého penzionování k 31. 8. 1982.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 421 - 422