Pocházel z rodiny holiče, vystudoval reálné gymnázium a pak moderní filologii na FF UK (absolutorium r. 1936). Od r. 1936 vyučoval jazyky na středních školách v Hodoníně, v Ostravě a nakonec a v Místku, přispíval i do regionálního tisku. Koncem války byl „totálně“ nasazen u německé firmy v Zábřehu, hned r. 1945 vstoupil do KSČ a od r. 1949 pracoval do r. 1952 na sekretariátu KV strany v Ostravě. Od listopadu 1952 do léta 1954 zastával funkci náměstka pracovních sil, poté byl přijat do diplomacie, v níž působil dalších šestnáct let. Začínal v AO a již v prosinci 1954 byl vyslán jako první velvyslanec ČSR do Severního Vietnamu, kde zůstal téměř než tři roky. Po návratu z Hanoje poč. r. 1957 se stal vedoucím odboru „evropských lidových demokracií“ (ELD, později 2. TO), už v červnu 1959 byl pak jmenován prvním čs. velvyslancem v Guineji. Jako titulář v Conakry se podílel tehdejším výrazném rozvoji vztahů s touto africkou zemí, mj. připravil návštěvu jejího vůdce Sekou Touré v Praze.  Později byl ale kritizován za svoji údajnou přílišnou vstřícnost vůči „vrtkavým“ Guinejcům a po skončení mise r. 1961 byl jmenován „jen“ zástupcem vedoucího 10., afrického odboru. Od srpna 1963 zastával téměř čtyři roky funkci velvyslance v tehdy spřátelené Kambodži, po návratu do Prahy se stal opět zástupcem vedoucího (a posléze na krátkou dobu ředitelem) 8. odboru, do jehož kompetence tehdy spadala oblast Blízkého východu a Afriky. Díky postojům po srpnu 1968 neprošel v následujícím období stranickými „prověrkami“ a v září 1970 byl z MZV vyhozen, aby svoji kariéru zakončil jako lektor a učitel jazyků v Praze 6. Dožil na penzi v Řevnici u Prahy.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 421