Pocházel z rodiny jindřichohradeckého obchodníka; vystudoval jindřichohradecké gymnázium (maturita 1908), jeden rok hospodářské školy ve Švýcarsku a posléze exportní akademii ve Vídni (absolutorium 1913), poté sloužil až do poč. r. 1919 v rakousko-uherské armádě, většinou v Bosně. Po demobilizaci ještě rok studoval obchod v Nizozemí, od října 1920 pak až do okupace působil v MZV. Brzy po vstupu do diplomacie byl přidělen jako vicekonzul konzulátu v Mnichově (1920-25), poté, po krátké službě v ústředí, byl legačním tajemník vyslanectví v Budapešti (1926-34). Po návratu byl odborovým radou v národohospodářské sekci, po německé okupaci a likvidaci MZV byl převeden do služeb protektorátního ministerstva obchodu. Angažoval se v domácím odboji (skupina Nemo), od října 1944 do konce války byl vězněn (i pro židovské předky manželky) v KT Kleinstein. Hned v květnu 1945 byl reaktivován a jako ministerský rada národohospodářské sekce vedl za ČSR obchodně politická jednání s řadou evropských i latinsko-amerických zemí o obnově ekonomických vztahů s ČSR. V červenci 1946 byl jmenován prvním poválečným vyslancem ve Venezuele a zůstal zde až do června 1952 (jako poslední titulář jmenovaný do funkce ještě prezidentem E. Benešem /viz/), kdy vláda v Caracasu přerušila s ČSR diplomatické vztahy. Po návratu do Prahy byl zařazen do tzv. mezinárodního odboru MZV a k 1. 2. 1954 byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 110