Pocházel z dělnické rodiny, po měšťance se vyučil krejčím (1949), poté pracoval v oděvních závodech nejprve v Trenčíně, později v Novém Městě n.Váhem. Po absolvování kursu k přípravě na VŠ pak začal studovat VŠPHV a následně (1953-59) MGIMO se specializací na Velkou Británii. Od dubna 1959 pak až do penzionování působil v československé diplomacii. Kariéru začínal na blízkovýchodním odboru jako referent pro Turecko, v listopadu t. r. byl přeřazen na právě vzniklý 10., africký odbor a v březnu 1961 vyslán jako III. tajemník nejprve do Ghany a odtud v květnu 1962 do Nigérie, kde již plnil funkci zástupce tituláře. Po návratu z Lagosu pracoval opět v africkém odboru MZV, kde posléze vedl oddělení východní Afriky, od srpna 1968 do září 1969 pak jako chargé dʼaffaires vedl vyslanectví v Zambii se současnou akreditací v Botswaně. Od září 1969 byl vedoucím oddělení subsaharské Afriky v tehdejším 8. odboru FMZV, později byl přeložen do GS a od 1. 8. 1972 vedl v tomto útvaru nejprve tzv. PIS a později (od října 1973) nedávno zřízený ÚPI. Od dubna 1975 stál více než dva roky v čele sekretariátu ministra B. Chňoupka (viz) a od července 1977 zastupoval téměř sedm let ČSSR u MAAE ve Vídni, kde byl mj. 1980-81 předsedou Rady UNIDO a 1982-83 stál v čele tzv. rady guvernérů MAAE (což později resumoval ve vzpomínkové stati v kolektivních „memoárech“ International Atomic Energy Agency: Personal Reflections). Od června 1984 působil jako poradce opět v kabinetu ministra, od listopadu 1988 pak zastával úřad velvyslance na Kypru, kde se angažoval v diplomatických pokusech o znovusjednocení ostrova. Nová čs. vláda se poč. r. 1990 chystala ho odvolat, na žádost tehdejšího zadního prezidenta Kypru Lysariadise byl však ponechán v Nikósii dokonce v r. 1992. Po návratu byl k 31. 12. 1992 penzionován, v jeho stopách jistou dobu v čs. diplomacii pokračoval jeho syn Igor Keblúšek (nar. 1958).   

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 415 - 416