Pocházel z rodiny obuvníka, jehož firma zkrachovala za hospodářské krize; po měšťance se vyučil elektrotechnikem (1938) a pak pracoval až do r. 1951 ve Vítkovických železárnách, pozdějších VŽKG. Jako komunista (od r. 1946) a absolvent ostravské KPŠ byl r. 1951 pozván ke studiu na Dělnické diplomatické škole a po jejím absolvování byl v květnu 1952 přijat na MZV, kde pak působil až do své smrti. Začínal na AO (odd. AO/2) a již od září 1954 byl přidělen jako II. tajemník na vyslanectví do Ankary; odtud byl v květnu 1955 přeložen na právě založenou legaci do syrského Damašku. Po návratu do Prahy působil opět na AO, 1958-59 absolvoval Odbornou školu MZV a po jejím zakončení byl jmenován vedoucím jedné ze skupin nově vytvořeného 10., afrického odboru MZV. Ještě koncem r. 1959 vedl první čs. delegaci do Kamerunu, jejímž cílem bylo sjednání dohody o navázání diplomatických styků; poté, po krátké přípravě, byl v září 1960 jmenován nejprve generálním konzulem v Damašku a posléze (od října 1961) také chargé dʼaffaires tamní ambasády, obnovené po dekompozici Sjednocené arabské republiky a znovuosamostatnění Sýrie. V květnu 1962 byl na krátko odvolán do Prahy, již v září t. r. byl ale jmenován velvyslancem v Íránu, kde pak působil do léta 1966. Po návratu do Prahy byl ustanoven zástupcem vedoucího 9. odboru, od srpna 1969 do dubna 1971 pak zastával funkci velvyslance v Kambodži (se současnou akreditací i v sousedním Laosu). Po odvolání do Prahy byl zařazen v 7., asijském odboru a v květnu 1976 vyslán jako velvyslanec do Afghánistánu, kde zažil i tamní komunistickou revoluci a příchod sovětských vojsk koncem r. 1979. V Kábulu působil do konce r. 1982, záhy po návratu do vlasti zemřel údajně na následky virového onemocnění.     

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992).

Praha 2013, s. 413