Vyrůstal v rodině aktivního důstojníka čs. armády Bernarda K.; po absolvování gymnázia (1941) vystudoval ještě abiturientský kurz učitelského ústavu v Jičíně, v l. 1943-45 byl totálně nasazen u pobočky Daimler-Benz v Nové Pace. V l. 1945-48 vystudoval PrF UK (JUDr. 1948), po komunistickém převratu vstoupil do KSČ, ale brzy byl vyloučen a angažoval se v řadách socialistické strany, v jejíž „mládeži“ působil už po r. 1945. Od r. 1948 byl tajemníkem jejího kulturně propagačního odboru, později se stal i tajemníkem jejího předsednictva, od r. 1959 až do r. 1968 byl také šéfredaktorem Svobodného slova. V rámci demokratizace v době Pražského jara byl v červenci 1968 přijat jako první nekomunista od února 1948 do čs. diplomacie a přidělen 6., americkému odboru. Třebaže již neprošel návrh, aby se stal jedním z náměstků MZV, byl r. 1969 jmenován novým velvyslancem v Argentině, neboť předcházející kandidát (R. Ježek /viz/) nedostal od argentinské vlády agrément a úřad vedl chargé dʼaffaires F. Telička. Ačkoli se netěšil důvěře nového pražského vedení, vzhledem k vývoji Argentiny (vítězstvím „antiimperialistických“ neoperonistických sil a nakonec návratu J. Peróna) zůstal v Buenos Aires až do listopadu 1975. Po návratu do Prahy byl jmenován zástupcem ředitele Čs. ústavu zahraničního, koncem r. 1977 se pak vrátil do aparátu socialistické strany. 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 412