¨Vyrůstal v rodině železničáře, vystudoval obchodní akademii (1942) a po válce VŠ obchodní v Bratislavě (ing.). Aktivně se zúčastnil odboje a SNP a hned r. 1945 vstoupil do KSS. Po studiích pracoval v Slovenské revizní důvěrnické společnosti, krátkou dobu působil v redakci Pravdy, pak u různých hospodářských institucí, mj. PZO Exico (1949-51). V r. 1951 pracoval na pověřenectvu průmyslu, brzy přešel na pražské ministerstvo všeobecného strojírenství, od 1. 8. 1953 pak až do penzionování v r. 1984 působil na MZV. Začínal jako referentem na AO, od 1. 10. 1954 do července 1956 byl přidělen jako I. tajemník k velvyslanectví v indickém New Delhi, pak do srpna 1957 jako I. tajemník na velvyslanectví v indonéské Djakartě. V letech 1957-58 pracoval opět v AO, od září 1958 do února 1959 byl přidělen jako I. tajemník velvyslanectví v Bagdádu a pak působil až do června 1963 v téže funkci opět na velvyslanectví v Dillí, na obou místech jako zástupce titulářů. Po návratu z Indie působil do září 1964 jako I. tajemník v 8., blízkovýchodním TO, od září 1964 byl pak dva roky předsedou CZV KSČ na ministerstvu a současně v l. 1964-66 absolvoval postgraduálního studium mezinárodních vztahů na VŠE. Od října 1966 do podzimu 1969 působil jako velvyslanec v Turecku, kde prožil sovětskou invazi a odkud byl předčasně odvolán, protože byl na jeho místo vyslán A. Dubček (viz). Po návratu byl krátce zařazen do 7., asijského odboru, od 1. 6. 1970 do května 1977 pak byl vedoucím Mezinárodně-ekonomického odboru (MEO). Od 15. září 1977 do října 1982 působil jako velvyslanec v Indii.  Po návratu byl (s titulem velvyslance) znovu začleněn do MEO, nakonec jako vedoucí oddělení. K 1. 8. 1984 penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 411 - 412