Pocházel z dělnické rodiny, po měšťance se vyučil drogistou a v tomto oboru pracoval do r. 1936. Po výbuchu občanské války ve Španělsku se stal členem tzv. mezinárodních brigád, po porážce republikánů byl internován v jižní Francii. Po výbuchu 2. světové války byl odveden do čs. divize ve Francii, po pádu Francie byl Němci zajat, r. 1942 se však mohl vrátit do protektorátu a vedl tam obchod muže své sestry M. Ležáka -Jariše. Koncem války se zúčastnil partyzánkého hnutí, po válce působil jako korektor v redakci Světa Sovětů, 1947-48 byl ředitelem znárodněné firmy Fruta v Třebenicích a od r. 1949 pracoval na MZO. Už v l. 1949-52 byl obchodním přidělencem v Argentině (a vedl tu také dočasně vyslanectví jako chargé dʼaffaires), po návratu byl zaměstnán u PZO Skloexport a později Koospol, odkud přešel k 1. 1. 1957 na MZV. Začínal na latinsko-americkém oddělení britsko-amerického odboru (ABO/2), již v červenci t. r. byl vyslán jako rada na vyslanectví do Uruguaje (vedl ho jako chargé dʼaffaires), od března 1959 do července 1960 byl v této zemi velvyslancem. Po návratu z Montevidea byl zařazen na africký odbor MZV a koncem roku byl vyslán (jako chargé dʼaffaires) do Mali, brzy byl však odvolán a znovu pracoval na 10. TO, kde vedl „skupinu“ tehdy spřátelených zemí: Mali, Guinea a Ghana. Od března 1962 byl vyslancem v Libanonu, pověřený současně v Jordánsku a Kuvajtu, kde působil do června 1966. Po návratu byl jmenován vedoucím útvaru resortní kontroly MZV, díky postojům po srpnu 1968 však „neprošel“ partajními pohovory a k 31. 7. 1970 musel z ministerstva odejít do předčasného starobního důchodu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 409