Po absolvování gymnázia vystudoval PrF české univerzity (absolutorium 1892), již v době studií se aktivně zúčastnil tzv. pokrokářského hnutí a po dosažení absolutoria se zapojil do politiky v řadách radikálně pokrokové, později státoprávně pokrokové strany. V l. 1901-07 byl poslancem českého zemského sněmu a od r. 1907 do konce habsburské monarchie poslancem vídeňské Říšské rady za Prácheňsko, už v květnu 1914 vyslovil v projevu na sjezdu státoprávních pokrokářů program vzniku samostatného českého státu. Jako zásadní odpůrce habsburského soustátí se zapojil do aktivit tzv. Maffie a na jaře 1917, po obnově parlamentarismu v Rakousku, také znovu vystoupil s programem plně nezávislého českého státu zcela mimo rámec monarchie. V říjnu 1918 se zúčastnil jednání domácích politiků s E. Benešem (viz), zastupujícím čs. exilovou vládu, a brzy po té se stal poslancem Revolučního NS, v němž předsedal klubu státoprávní demokracie. V červnu 1919 byl pak jmenován prvním vyslancem ČSR v Království S.H.S. (Jugoslávii), kde svoji aktivitou napomohl vytvoření podmínek pro podpis první čs.- jugoslávské spojenecké smlouvy jako základu příští Malé dohody, současně se snažil přispívat k rozvoji ekonomických vztahů mezi oběma státy. Po jeho předčasné smrti jeho státoprávní odkaz v jistém smyslu rozvíjel jeho syn Antonín Svatopluk Kalina, žurnalista a historik, náležející jako absolvent oboru diplomacie a mezinárodního práva na Georgetownské univerzitě k průkopníkům studia moderních mezinárodních vztahů v předválečné ČSR.

Lit.: Vladimír HAVEL, Antonín Kalina. Blatná 1938; Richard VAŠEK, Antonín Kalina. Příspěvek k portrétu českého politika a diplomata. Střed, 2009, č. 2, s. 62-90.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 110