Pocházel z rodiny venkovského ševce, po měšťance se vyučil soustružníkem (1939), poté pracoval u soukromých firem. Na počátku okupace se zúčastnil odboje v Národním hnutí pracující mládeže, v l. 1940-41 byl vězněn, od r. 1942 byl pak až do konce války totálně nasazen v Lipsku. Po válce pracoval opět jako soustružník u fy Moto-Jawa, hned r. 1945 vstoupil také do KSČ a v prosinci 1949 byl přijat do druhého běhu Dělnické diplomatické školy; po jejím absolvování byl od srpna 1950 zaměstnán na MZV. Už v prosinci 1950 byl vyslán v hodnosti vicekonzula do Sydney, kde po rezignaci tamního konzula Felixe vedl úřad do srpna 1954, poté byl jako vicekonzul přeložen do Wellingtonu. Po odvolání do Prahy pracoval v ABO, v l. 1957-58 absolvoval Odbornou školu MZV a od září 1959 do října 1962 působil již jako gen. konzul opět v Sydney. Po návratu do Prahy byl zařazen nejprve do 5. odboru a posléze do diplomatického protokolu MZV, od srpna 1967 pak zastával funkci generálního konzula v indické Kalkatě, kde ho také zastihl sovětský vpád do ČSSR. JK vypracoval na žádost české kolonie protestní dopis, nechal přeložit do angličtiny některé tehdejší úřední dokumenty, atd. Za tyto aktivity byl ovšem částí podřízených desavuován, později vyšetřován komisí a v říjnu 1970 odvolán (načež byl konzulát dočasně uzavřen). K 31. 5. 1972 byl z FMZV propuštěn.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 407