Po absolvování gymnázia vystudoval španělštinu a slovenštinu na FF UKom, v l. 1961-66 pak pracoval jako redaktor zahraničního vysílání Československého rozhlasu. V lednu 1971 byl přijatý do čs. diplomacie; začínal v tiskovém odboru, od dubna 1972 byl přidělen jako tiskový a kulturní atašé na čs. velvyslanectví v Havaně, po návratu do Prahy působil opět jako vedoucí pracovník v tiskovém odboru FMZV, kde k jeho práci náležela příprava propagačních materiálů pro čs. ZÚ v zahraničí. V l. 1978-82 působil v oddělení propagandy a agitace na ÚV KSČ, současně studoval i na Akademii společenských věd při ÚV KSSS a později sám přednášel na Kubě. V květnu 1982 se vrátil do služeb FMZV a byl nejprve ustanoven vedoucím oddělení v 9., latinsko-americkém TO, v září t. r. byl pak jmenován velvyslancem ČSSR v Argentině, kde působil až do r. 1988. Po návratu z Buenos Aires se přestěhoval do Bratislavy, kde nalezl uplatnění jako analytik a komentátor mezinárodních událostí v sekretariátu tehdejšího prvního tajemníka ÚV KSS. Po sametové revoluci se stal mj. poradcem, místopředsedy slovenské Strany demokratické levice, od r. 1993 se pak uplatnil i v oblasti byznysu jako obchodní manažér tří soukromých firem (Kúpele Central Ymka; Želing, a. s., a M. K. Group). V r. 1998 vstoupil do služeb Devín Banky, v l. 1999-2003 se pak vrátil do diplomacie a působil jako slovenský velvyslanec v Argentině. Zkušenosti ze svých opakovaných misí v Latinské Americe uplatnil i ve svých politických spisech, zvláště rozsáhlém eseji Prehra víťazov (2007), jenž se systematickou kritikou globálního kapitalismu, konfrontovaného s realitou levicových vlád v části latinskoamerických zemí.

S. Mk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 402