Vystudoval reálné gymnázium (maturita 1912), za první světové války přeběhl k Italům a později sloužil v čs. legiích v Itálii. Od r. 1920 pracoval jako úředník spořitelny ve Valašském Meziříčí, později byl úředníkem Poštovní spořitelny v Praze, od r. 1925 působil jako referent odborového Svazu řidičů automobilů. Od r. 1920 byl činný v řadách sociální demokracie, v r. 1929 přestoupil do KSČ. Po německé okupaci nalezl uplatnění jako tajemník protektorátní NOÚZ (a současně zůstal v ilegální KSČ); v l. 1943-45 byl vězněn v KT Buchenwald. Po osvobození byl znovu přijat jako tajemník do reorganizované ÚRO, kterou zastupoval od r. 1945 i jako poslanec v Prozatímním NS, v květnu 1946 získal mandát v Ústavodárném NS již za KSČ. Jako delegát ÚRO se zúčastnil několika mezinárodních kongresů odborů v západní Evropě (1948 Řím, 1949 Marseilles), jako poslanec byl také členem čs. sekce Meziparlamentní unie. V letech 1949-53 byl náměstkem ministra dopravy, poté byl od října 1953 až do smrti ve službách MZV. Nejprve působil jako referent v jihoevropském oddělení ZEO/2, v dubnu 1954 pak byl na pokyn předsedy vlády V. Širokého (viz) jmenován vyslancem v Itálii. Misi v Římě předčasně ukončilo v létě 1958 titulářovo vážné onemocnění, jemuž brzy po návratu do Prahy podlehl.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 401