Po absolvování gymnázia studoval PrF UK a od r. 1952 jako jeden z prvních Čechů Státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO) v Moskvě (JUDr. 1957). Poté působil až do penzionování (1994) nepřetržitě ve službách MZV, nejprve komunistického, pak federálního post-komunistického a posléze i českého, jako jediný kariérní diplomat v poválečné historii československé diplomacie dosáhl hodnosti ministra zahraničí. Po nástupu na MZV byl zařazen do tiskového odboru, od února 1960 do března 1964 byl přidělen jako tiskový atašé na velvyslanectví v Londýně, později napsal i na základě svého působení v Británii jednu z prvních moderních českých knih o Irsku (1969, pod pseudonymem M. Starý). Od jara 1964 pracoval v sekretariátu ministra V. Davida (viz) V r. 1964 byl povýšen na III. tajemníka, r. 1968 na II. tajemníka, jeho nástupce J. Hájek (viz) ho jmenoval k 1. 7. 1968 vedoucím svého kabinetu. Od října 1969 byl téměř dva roky generálním konzulem v australském Sydney, už v květnu 1971 se také zúčastnil zasedání Hospodářské komise OSN pro Asii a Dálný Východ na Filipínách. Po návratu do Prahy se k 1. 9. 1971 se stal vedoucím kabinetu ministra zahraničí J. Marka (viz) a posléze i B. Chloupka (viz). Od listopadu 1974 do ledna 1976 zastával funkci velvyslance v Kanadě, od května 1976 do února 1982 pak klíčový úřad velvyslance v USA, kde se zúčastnil závěrečné etapy jednání o nedořešených majetkových záležitostech a návratu čs. měnového zlata. Od února 1982 byl jedním z náměstků ministra B. Chňoupka, do jehož kompetence náležely vztahy se Západem a mezinárodní organizace; v červenci 1987, po přeložení J. Řehořka (viz) do Moskvy, byl jmenován prvním náměstkem. Od října 1988 do prosince 1989 zastával úřad ministra zahraničních věcí v poslední komunistické vládě L. Adamce, kterou mj. reprezentoval na 44. VS OSN a na dalších tehdejších mezinárodních fórech. Po politických změnách koncem r. 1989 byl nejprve jmenován jedním z poradců nového vedení FMZV, poté působil od léta 1990 jako rada-vyslanec v turecké Ankaře, kde se posléze, od ledna 1993 vedl i zastupitelský úřad České republiky jako chargé d’affaires. V srpnu 1994 byl (v hodnosti vládního rady) penzionován.

 

Lit.: Jaroslav ŠEDIVÝ, Černínský palác v roce nula. Praha 1999; Jiří DIENSTBIER, Od snění k realitě. Paměti 1989-1999. Praha 2000.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 398 - 399