Pocházel z úřednické rodiny; vystudoval reálné gymnázium v Olomouci (maturita 1935), pak  PrF MU, která mohl vzhledem k uzavření VŠ nacisty dokončit až r. 1945 (JUDr.). Za okupace pracoval nejprve v advokátních kancelářích v Olomouci, 1941-46 pak jako úředník České eskomptní banky. V březnu 1946 se stal koncipistou na ZNV v Brně, již v květnu t. r. vstoupil do KSČ a následující dva roky (1947-48) byl členem kádrové komise moravského ZNV. K 30. IV. 48 byl (společně se svým nadřízeným F. Píškem, /viz/) převeden na MZV, kde pak působil nepřetržitě dalších třicet let a postupně vyrostl v předního experta čs. komunistické diplomacie na problémy Latinské Ameriky. Od června 1948 byl přidělen jako vyslanecký atašé na ambasádu ve Varšavě, brzy po návratu do Prahy (k 1. 2. 1950 v hodnosti vrchního ministerského komisaře) se začal připravovat na službu v zámoří. Již v srpnu téhož roku byl vyslán jako vyslanecký rada na legaci Buenos Aires, odkud byl k 10. 2. 1951 přeložen do uruguayského Montevidea, kde vedl více než rok tamní úřad jako chargé d’affaires. Od února 1952 zastával poprvé funkci vyslance, když byl více než tři roky pověřen vedením vyslanectví v Argentině s působností i pro Paraguay a Bolivii. Po návratu do Prahy řídil v letech 1955-57 oddělení pro Latinskou Ameriku v rámci americko-britského odboru MZV. V březnu 1957 byl (zřejmě především z personálních důvodů) jmenován vyslancem v Rakousku, kde působil do července 1962; poté byl ustaven šéfem 6., tehdy ještě „celoamerického“ odboru MZV. Od ledna 1969 do září 1971 zastával úřad velvyslance v Mexiku, nedlouho po skončení mise byl r. 1972 krátce zástupcem vedoucího odboru pro kulturní styky (OKS). V letech 1975-78 vedl až do svého penzionování opět latinsko-americký (9.) odboru FMZV, pro ministerstvo pak pracoval až do r. 1982 i jako penzista.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 395