Absolvoval učitelský ústav v Turčianských Teplicích a poté vyučoval na různých „měšťanských“ školách, v l. 1930-42 působil na učitelském ústavu v Prešově. Již r. 1938 vstoupil do KSČ, od r. 1942, kdy byl zbaven učitelského místa, žil v ilegalitě. Aktivně se zúčastnil příprav SNP, v době SNP sloužil jako velitel dělostřelecké baterie 1. čs. armády. V době sloučení sociální demokracie a KSS zvolen do ÚV KSS, v němž zůstal až do r. 1962. Po osvobození působil ve stranické hierarchii na východním Slovensku, hned po válce byl mj. oblastním tajemníkem OV KSČ v Popradu, r. 1949 byl mj. jmenován prvním předsedou právě zřízeného KNV v Košicích, již předtím byl také zvolen poslancem SNR. V letech 1949-1952 byl jako generálporučík jmenován náčelníkem Hlavní politické zprávy Čs. armády, poté (1953-54) působil jeden z náměstků ministra vnitra R. Baráka. V letech 1954-56 byl jedním podpředsedů Sboru pověřenců v Bratislavě (do jeho kompetence náležela agenda školství, vědy a kultury), od r. 1954 do r. 1960 byl pak pověřencem vnitra, zodpovědným mj. za poslední vlnu politických procesů na Slovensku. Po zrušení sboru pověřenců byl odsunut do diplomacie, kam byl poprvé navrhován již na jaře 1956, kdy se o něm uvažovalo jako o možném velvyslanci do Východního Berlína. Od července 1960 do počátku r. 1967 zastával funkci velvyslance v Polsku (velká část agendy ovšem připadla jeho zástupcům, V. Bartošovi /viz/ a V. Kociánovi), pak byl penzionován. V průběhu roku 1968 se již výrazněji neangažoval.

Lit.: Jozef ŽATKULIAK, O. Jeleň. In: Aktéri jednej éry na Slovensku 1948–1989. Prešov 2003, s. 166–168.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 393