Po absolvování gymnázia vystudoval PrF české univerzity v Praze (JUDr. 1915), poté vykonával krátkou dobu advokátní praxi a od konce r. 1915 působil v rakousko-uherské státní službě. Na čs. MZV nastoupil v červnu 1920 jako ministerský místotajemník, přičemž byl vzápětí přidělen do 1. oddělení tehdejší právní sekce, do jejíž kompetence náležely mezinárodní organizace, r. 1922 byl dokonce zástupcem vedoucího tohoto odd. K. Balcara (viz). Od 1. 7. 1925 byl přidělen jako legační tajemník na čs. vyslanectví v Římě-Vatikánu, jehož vedení také vzápětí po svém příjezdu převzal v důsledku odvolání vyslance V. Paliera (viz) po tzv. Marmaggiho aféře. Legaci u Svatého stolce vedl až do obnovy řádných diplomatických vztahů, do června 1928, přičemž se také aktivně zúčastnil jednání o tzv. modus vivendi, kdy asistoval vyslanci K. Kroftovi (viz) při obou jeho vatikánských misích. Po návratu do Prahy byl jako odborový rada (od r. 1931 vrchní odborový rada) zařazen do politické sekce MZV, kde působil v oddělení pro zvl. úkoly. Od června 1935 vedl jako chargé d’affaires en pied čs. vyslanectví v Portugalsku, odkud byl však již v červenci 1937 odvolán po přerušení diplomatických vztahů mezi Lisabonem a Prahou. Po likvidaci čs. zahraniční služby byl v červnu 1939 převeden do kanceláře protektorátního státního prezidenta E. Háchy. V listopadu 1945 byl znovu povolán (již jako ministerský rada) na MZV, kde byl zařazen jako vedoucí 7. oddělení do politické sekce. Při reorganizaci ministerstva v únoru 1949 byl dán (k 28. 2. t. r.) na dovolenou s čekatelným. Dožil v ústraní v Praze, zpracoval mj. podrobný přehled vývoje čs.-vatikánských vztahů v meziválečném období, který je dnes uložen v jeho pozůstalosti v ANM.

 

A: Archiv Národního muzea, Praha, Pozůstalost E. Jelena.

Lit.:  Jindřich DEJMEK, Československo-vatikánská jednání o modus vivendi 1927–1928. ČČH 92, 1994, s. 268–285.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  103