Pocházel z rodiny úředníka; absolvoval gymnázia v Hodoníně a Brně, pak vystudoval PrF MU (dostudovat mohl až po osvobození, JUDr. 1945). Již před okupací byl aktivní v Národním studentském svazu při Straně práce, později se zapojil činnosti do ilegální KSČ. R. 1940 začal pracovat u soukromé advokátní firmy, od léta 1940 byl tři roky vězněn na Mírově a v Breslau (Wrocław), po návratu pracoval jako nádeník u stavební firmy a krátce i jako učitel jazyků. Na jaře 1945 patřil k zakladatelům revolučního NV v Brně, v letech 1945-49 působil na ÚRO v Praze, kde se stal vedoucím prezídia, a provázel také odborářské delegace při jejich četných zahraničních cestách. V l. 1949-50 byl krátce zaměstnán u Světové odborové federace v Paříži a posléze v Pekingu, v únoru 1950 byl přijat na MZV a zde působil až do jara r. 1971. Nejprve byl přidělen velvyslanectví v Moskvě jako rada-vyslanec, po odvolání velvyslance K. Krebicha (viz) vedl ambasádu jako chargé d’affaires. V letech 1954 až 1960 byl vedoucím DP MZV a posléze vyučoval také na odborné škole MZV, od března 1960 do jara 1964 pak působil jako velvyslanec v Japonsku. Po návratu byl jmenován znovu do čela DP, od podzimu 1964 začal současně vyučovat i na Univerzitě 17. listopadu pro zahraniční studenty a mezinárodní vztahy učil i na Fakultě novinářství a osvěty UK. V té době také uveřejnil několik příruček, mj.: Vývoj a role diplomatického práva při transformaci klasické diplomacie, 1968, Introduction into diplomatic Practice (1968) a vícekrát vydaný Brevíř moderního člověka (1968 ad vyd.). V důsledku postojů po srpnu1968, na nichž „trval“ i později, byl při prověrkách r. 1970 zbaven členství v KSČ a v únoru 1971 vyhozen jak z MZV, tak ze školství. Posléze nalezl dočasné uplatnění u PZO Ferromet. Po pádu komunistického režimu vydal mj. dvousvazkový Gastronomický a společenský průvodce světem (I. Evropa, 1999; II. Afrika a Asie, 2003). Jeho poslední prací je příručka Společenské chování v kostce (2005).  

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 392 - 393