Pocházel z rodiny zedníka (jeho bratr náležel k zakládajícím členům KSČ), absolvoval 2 tř. Měšťanky (1931) a poté se vyučil soustružníkem u soukromé fy v Hostivaři, kde s výjimkou krátkého období r. 1938 pracoval (později již jako kontrolor) až do r. 1950. Od r. 1945 byl (za KSČ) členem MNV v Kolovratech, kde se také aktivně zúčastnil (jako člen LM) komunistického převratu; r. 1950 absolvoval tzv. Švermovu politickou školu a poté působil jako kontrolor v kádrovém oddělení na ÚV KSČ, odkud byl později, k 1. 12. 1960, přeložen na MZV. Začínal jako zástupce vedoucího kádrového odboru V. Svačiny, po jeho zvolení předsedou CZV KSČ se stal poč. r. 1966 sám jeho šéfem a vedl ho až do června 1971. Ve druhé polovině 60. let náležel ke stoupencům „konzervativních“ tendencí v kádrové politice, při výběru a povyšování úředníků jednoznačně kladoucích „třídní“ kritéria a partajní loajalitu nad erudici a profesní schopnosti, r. 1968 se také snažil zabránit výraznějším personálním obměnám v čele ZÚ, prosazovaných novým vedením MZV v čele s ministrem J. Hájkem (viz). Od jara 1969 se podílel na prvním kolem přípravy „očisty“ FMZV, vedl také transformování odboru do tzv. Správy kádrů (SK) jako složky navrhující a kontrolující personalistickou politiku FMZV až do r. 1989, v červnu 1971 byl nicméně suspendován (dočasně nahradil ho V. Moravec /viz/) a přeložen na 2., východoevropském TO. Od prosince 1971 působil jako generální konzul ve Štětíně, od listopadu 1973 do října 1977 byl pak konzulem v Katovicích. V dubnu 1978 odešel do penze, k níž dostal za své „zásluhy“ ještě vysoký osobní důchod.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 390