Pocházel z dělnické rodiny, po přerušení gymnaziálních studií se z existenčních důvodů (1914) vyučil knihkupcem. V r. 1920 začal pracovat jako úředník pobočky Škodovky v Hradci, díky aktivitě při tzv. prosincové stávce t. r. byl až brzy propuštěn. Na jaře 1921 se stal zakládajícím členem KSČ a redaktorem jejího regionálního listu Pochodeň, v letech 1923-24 byl tajemníkem Svazu komunistické mládeže a od r. 1924 do r. 1928 působil v SSSR exekutivě tzv. Komunistické mládežnické internacionály. Po návratu do ČSR se živil jako novinář a tajemník Svazu přátel SSSR (1934-35 byl také podle zákona na ochranu republiky vězněn), od r. 1935 byl až do okupace ústředním tajemníkem tzv. Federace proletářské výchovy. Za německé okupace byl od září 1939 vězněn v KT Dachau a Buchenwald, po osvobození se stal bezpečnostním referentem při tzv. ZOB na ZNV v Praze, kde také v únoru 1948 prováděl „očistu“. V prosinci 1948 byl jako bezpečnostně „prověřený“ kádr přijat do diplomatických služeb a od června 1949 působil jako první vyslanec ČSR v Afghánistánu. Z Kábulu byl krátce po začátku korejské války, v září 1950, vyslán jako první čs. diplomatický zástupce ke Kim Ir-Senově vládě do Severní Koreje a zde také prožil počáteční, nejdrastičtější období konfliktu. Od června 1951 do konce roku 1952 byl velvyslancem v NDR, pak ovšem jen těsně unikl zatčení pro „podezření“ z „trockismu“ (!). Od prosince 1952 do června 1956 nicméně řídil tzv. germánský (později 3., německo-rakouský) odbor MZV, následně působil v letech 1956-58 jako velvyslanec v Mongolsku, o kterém napsal také knihu (Mongolsko, 1960). Po návratu z Ulánbátaru vedl dva roky tzv. odbornou školu MZV, diplomatickou kariéru završil v srpnu 1960, kdy byl jmenován velvyslancem v Dánsku. V Kodani působil do srpna 1964 a koncem téhož roku byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  370 - 371