Vyrůstal v rodině nižšího úředníka u ČSD; vystudoval reálné gymnázium (maturita 1940), poté abiturientský kurs obchodní akademie, později studoval při práci ruštinu, angličtinu a čínštinu. Za okupace byl od r. 1942 „totálně nasazen“ v ČKD, zúčastnil se Pražského povstání. Od r. 1945 studoval čínštinu a historii Dálného východu na FF UK u J. Průška a V. Hilské; současně pracoval v orientálním oddělení ministerstva informací a jako redaktor Nového Orientu, ještě v l. 1947-48 absolvoval studijní pobyt v USA na Harvardu. (1949 PhDr.) Od dubna 1946 byl členem KSČ, již tehdy i později překládal z ruštiny a čínštiny (mj. tlumočil do češtiny část spisů Mao Ce-tunga). Roku 1950 byl členem čs. kulturní delegace do ČLR, vedené prof. Průškem, po skončení akce již zůstal na čs. ambasádě v Pekingu jako kulturní přidělenec a odtud byl převzat do stavu úřednictva MZV. Od října 1954 působil jako referent, později vedoucí „čínského“ oddělení na asijském odboru MZV (AO/1); současně učil v l. 1954-55 moderní dějiny Dálného Východu na univerzitě. R. 1957 byl tajemníkem vládní delegace v čele s ministerským předsedou V. Širokým (viz), která navštívila Vietnam, Čínu, Koreu, Mongolsko a SSSR. V srpnu téhož roku, po podpisu dohody o obnově čs.- japonských diplomatických vztahů, byl pak vyslán jako první chargé d’affaires do Japonska, kde zůstal až do března 1961 jako I. tajemník ambasády (a zde si také osvojil japonštinu). V letech 1961–64 pracoval v 7., dálněvýchodním odboru MZV jako vedoucí čínské skupiny, od července 1964 pak byl (do srpna 1969) velvyslancem v Japonsku. Ač jako jediný z tehdejších vyšších úředníků FMZV ovládal japonštinu, byl díky svým postojům v srpnu 1968 (na ambasádě nechal stáhnout vlajku na půl žerdi) k 30. 9. 1970 propuštěn. V následujících letech pracoval nejprve v Orientálním ústavu (do r. 1976), pak působil jako nezávislý překladatel a publicista, jenž své práce zveřejňoval z velké části ve spolupráci se svoji manželkou (rovněž profesionální orientalistkou). Vedle spisů historických a uměnovědných (Nové čínské malířství /1962/) vydal řadu prací, věnovaných japonským a čínským zahradám a problémům bonsají.

 

Lit.: Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Praha 1999, s. 196-197.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 368 - 369