Před maturitou na obchodní akademii (1945) byl v letech 1944-45 „totálně“ nasazen v cukrovaru, studia mohl dokončit až po válce. Po osvobození vstoupil do sociální demokracie, kde náležel k levicovému proudu, v l. 1946-50 vystudoval VŠ politickou a sociální (RSDr. 1950), kde se začal věnovat – mj. pod vedením prof. J. S. Hájka (viz) – studiu mezinárodních vztahů. Od r. 1952 vyučoval jako asistent na nově zřízené fakultě mezinárodních vztahů a podílel se tu mj. na přípravě zpracování dějin československé zahraniční politiky. Po zrušení fakulty působil od r. 1956 jako docent a později profesor na VŠP při ÚV KSČ, jímž zůstal do roku 1964. V té doby také napsal několik studií z dějin čs. zahraniční politiky, o současném Západu (studie Anglie po 2. světové válce /1957/) a o vývoji komunistického hnutí, např. spisek Komunistická strana v nezávislé Indii (1962). Od r. 1964 pracoval v ČTK, později působil jako stálý dopisovatel agentury v Indii, kde prožil i r. 1968, v letech 1972-77 byl náměstkem generálního ředitele ČTK. V následujících letech (1977-83) byl jedním z asistentů („pomocníků“) tajemníka a člena předsednictva ÚV KSČ V. Biľaka, díky němuž byl zřejmě na podzim 1983 prosazen na špičková místa čs. diplomacie. Od října 1983 do ledna 1986 zastával funkci velvyslance ve Velké Británii, po krátké přípravě na americkém odboru FMZV byl pak v dubnu 1986 jmenován ambasadorem do Washingtonu, kde posléze působil – jako poslední velvyslanec komunistického režimu v USA – až do února 1990. Hned po odvolání byl k 30. 3. 1990 penzionován.

 

Lit.: A. ORT, Střípky vzpomínek jednoho Čecha na složité 20. století. Plzeň 2006.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 364 - 365