Pocházel z rodiny krejčího, sám se po absolvování měšťanky vyučil (1939). Již r. 1936 údajně vstoupil do KSČ, za okupace pracoval na velkostatku Nelahozeves. Od r. 1945 byl za KSČ členem MNV v Duchcově, 1947-48 pracoval jako brigádník v dolech a zde byl také vybrán do prvního běhu tzv. dělnické diplomatické školy (1949). Vzápětí po její absolvování byl v září 1950 vyslán jako I. tajemník na vyslanectví do Bělehradu, kde působil do března 1955 (a vedl krátce ZÚ i jako chargé d’affaires). V srpnu 1956 z MZV odešel na ÚV, kde současně studoval na tamní VŠP a pracoval v MO; k 1. 2. 1958 se však do zahraniční služby vrátil a zůstal v ní až do penzionování r. 1982. V l. 1958-62 byl zástupcem vedoucího 2., východoevropského odboru, od února 1962 do července 1965 pak vedl jako chargé d’affaires čs. velvyslanectví v Albánii, kde současně (po roztržce mezi Tiranou a Moskvou) zastupoval i sovětské zájmy. Po skončení mise se vrátil do své funkce na 2. TO, již v květnu 1966 byl však jmenován zástupcem vedoucího nově vytvořeného odboru pro asijské socialistické státy. Od září 1966 do září 1968 zastával funkci velvyslance v Severní Koreji, kde prožil definitivní upevnění autokratické moci Kim Ir-sena a jeho příklon od Moskvy k Pekingu. Po návratu se stal nejprve zástupcem a od 15. 6. 1969 ředitelem 2., východoevropského odboru, od dubna 1971 do dubna 1973 potom zastával funkci předsedy CZV KSČ FMZV. Od května 1973 byl (jako titulární velvyslanec) téměř šest let ředitelem Čs. ústavu zahraničního, kariéru pak zakončil mezi únorem 1979 a zářím 1982 jako generální konzul v Záhřebu. K 30. 9. 1982 odešel do penze.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 359 - 360