Po absolvování obchodní školy pracoval jako bankovní úředník v Ružomberoku. Již r. 1935 vstoupil do KSČ, od r. 1936 se zúčastnil jako interbrigadista bojů ve Španělsku. V r. 1939 byl odveden do čs. vojska ve Francii, kde zůstal i po německé okupaci; r. 1943 byl zatčen francouzskou policií, předán Němcům a od r. 1944 byl až do konce války vězněn v KT Buchenwald. Po osvobození začal pracovat v aparátu ÚV KSS, jako spolupracovník V. Širokého (viz) se později podílel na paralyzování skupiny G. Husáka a L. Novomeského. Po komunistickém převratu byl jedním z iniciátorů čistek na Slovensku, r. 1950 byl jmenován pověřencem – předsedou Slovenského úřadu pro věci církevní, v této roli se angažoval mj. v akci „P“, tedy likvidaci řeckokatolické církve. V únoru 1951 byl nicméně zatčen, uvězněn a zbaven všech partajních funkcí, r. 1954 pak odsouzen na 13 roků vězení. V r. 1957 byl propuštěn (a r. 1963 plně rehabilitován), poté působil nejprve v Novinářském studijním ústavu a později v Historickém ústavu SAV v Bratislavě, kde se věnoval nejnovějším slovenským dějinám. Po okupaci ČSSR a následném zahájení „normalizace“ se brzy stal znovu obětí čistek – ještě r. 1969 byl sice jmenovaný velvyslancem na Kubě (v Havaně nastoupil v listopadu t. r.), hned poč. následujícího roku byl ale odvolán a penzionován. Dožil v ústraní, r. 1975 však připravil knihu vzpomínek a rozhovorů, které zaznamenal český historik Karel Bartošek, a v nichž se vracel do období počátku padesátých let. Kniha mohla vyjít až po autorově smrti r. 1991 pod názvem: Svědek Husákova procesu vypovídá.

 

Lit.: J. PEŠEK a kol.: Aktéri jednej éry na Slovensku 1948–1989. Prešov 2003.

S. Mk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 358 - 359