Vystudoval gymnázium a následně PrF UK (JUDr. 1925), později působil jako advokátní koncipient, resp. advokát v kanceláři svého otce. Současně byl již od počátku 20. let aktivní v kulturním životě jako ilustrátor a básník, mj. se stal zakládajícím členem Devětsilu, spolupracovníkem Osvobozeného divadla a později divadla E. F. Buriana, jistou dobu (1930-32) pracoval i jako redaktor Lidových novin. Po německé okupaci českých zemí emigroval do Francie, kde byl jako člen KSČ několik měsíců internován, po obsazení většiny francouzského území se mu podařilo uniknout do USA. V New Yorku pracoval od r. 1941 jako redaktor v Úřadu pro válečné informace, současně působil jako novinář a hlasatel české vysílání Hlasu Ameriky. Po osvobození se stal úředníkem nově zřízeného ministerstva informací, kde od podzimu 1947 vedl 6. obor pro kulturní styky se zahraničím. V březnu 1948 přešel na MZV a již v dubnu t. r. bylo schváleno jeho vyslání jako prvního velvyslance nového režimu do Paříže, kde pak reálně působil od srpna t. r. do dubna 1951. Jako levicový intelektuál blízký V. Clementisovi (viz) byl jmenován také zástupcem ČSR u UNESCO (od září 1949) a zúčastnil se s ním i IV. VS OSN v New Yorku, po Clementisově  pádu však jeho diplomatická kariéra skončila. Hned v květnu 1951 z MZV odešel jako pedagog na pražskou VŠUP, v jejímž čele stál později – v letech 1954-56 – i jako rektor. Po uvolnění poměrů se angažoval ve Svazu československých výtvarných umělců, poč. 60. let také opakovaně navštívil zámoří jako člen polooficiálních čs. vládních delegací, činný zůstal i publicisticky. Ještě r. 1951 spolu s M. Galuškou vydal pamflet: Tři měsíce v New Yorku, ostře karikující mj. OSN; mezinárodních vztahů se dotkl i ve svých cestopisných skicách, mj. v knihách Made In Japan: Cestopisná reportáž o zemi, kde vybuchla první atomová puma (1958, přeložena do němčiny a maďarštiny); Mrakodrapy v pralese (1963) ad., francouzské prostředí, především kulturní niveau, zase zachytil v knize Paříž a okolí (1967). I v 60. letech se nicméně AH dostával do kolizí s komunistickou cenzurou a po r. 1970 mu bylo  znemožněna jakákoliv publikační činnost.

 

Lit.: Karel SRP a kol., Adolf Hoffmeister. Praha 2004; Pavel HLAVÁČ, Adolf Hoffmeister v očích II. správy MVN. Listy 2006, č. 4.    

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 356 - 357