Po absolvování gymnázia v Třebíči (1896) studoval práva na české univerzitě v Praze (JUDr. 1902), vzdělání si po krátké soudní praxi ještě doplňoval v Bonnu u prof. U. Stutze a E. Zitelmanna. Od r. 1904 působil jako koncipista zemského výboru království českého, v r. 1907 se současně habilitoval jako docent církevního práva na PrF a od r. 1911 vyučoval tamtéž jako mimořádný (od r. 1917 řádný) profesor. Vedle témat církevního práva, kde se věnoval především problémům vztahu státu a církve, se jako jeden z prvních českých právníků stále více zaměřoval na soustavné studium práva mezinárodního, později se dokonce stal vedoucím první specializované stolice pro tento obor v Rakousko-Uhersku. Již tehdy také zpracoval první českou dvousvazkovou učebnici Práva mezinárodního (1915-19), kterou později vícekrát doplnil. Po vzniku ČSR se jako uznávaný specialista zapojil do budování MZV a stal se prvním přednostou jeho právní sekce, kde později nalezli uplatnění někteří z jeho žáků (V. Vochoč /viz/, budoucí univ. profesoři Bohumil Kučera a Ladislav Vošta aj.). R. 1921 se vrátil na UK, ČSR však nadále reprezentoval v některých mezinárodních institucích, např. Institutu de droit international, a zapojoval se také do řešení některých mezinárodně právních otázek, mj. do diskusí o problémech postavení katolické církve v republice, kde vystupoval ostře proti možnosti uzavření konkordátu. O poměru státu a církve také napsal několik prací, vedle toho mj. již v polovině 20. let prosazoval právní uznání sovětského režimu (Uznání Sovětů de iure /1924/). Vedle řady příruček také vydal Dokumenty ke studiu mezinárodního práva (1932), obsahující mj. komentovaná znění mírových smluv, Paktu Společnosti národů ad. Po r. 1945 byl zřejmě nejuznávanější autoritou pro mezinárodní právo u nás (inicioval mj. studium právní neplatnosti Mnichova a věnoval se i právu „válečnému“, např. Přehled mezinárodního práva válečného /1946/), jako poválečný člen KČS patřil pak v r. 1952 k prvním jmenovaným akademikům nově zřízené ČSAV.

 

Lit.: Pocta k šedesátým narozeninám univ. prof. Antonína Hobzy. Red. T. Saturník, J. Tureček, Vl. Vochoč, L. Vošta, Praha 1936.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  87-88