Vyrůstal v rodině sociálně demokraticky organizovaného tesaře, vyučil se nástrojařem a poté pracoval ve Vítkovických železárnách. Již od r. 1936 se angažoval v čs. „Komsomolu“ a později v KSČ, po okupaci se zapojil do jejích ilegálních aktivit a v l. 1940-45 byl nacisty vězněn v Breslau (Wrocław) a na Mírově. Hned od jara 1945 začal pracovat na sekretariátu KV KSČ v Ostravě (kde se podílel na budování tamních partajních struktur), v l. 1948-49 byl jedním z tajemníků ostravského KV KSČ a v l. 1949-52 působil jako tajemník tzv. Ústředního  AV NF; odtud pak přešel k 15. 10. 1952 na MZV. Začínal jako referent na tehdejším „germánském“ odboru, bez ohledu na absenci vzdělání a zkušeností byl pak už v prosinci t. r. jmenován radou čs. velvyslanectví ve Východním Berlíně, jež několik měsíců vedl jako chargé d’affaires a. i. (a později byl kritizován, že funkci zcela nezvládal). Od srpna 1955 do února 1958 pracoval opět jako referent v německo-rakouském odboru MZV, poté působil krátce ve školním oddělení kádrového odboru a od září 1958 studoval na VŠ stranické při ÚV KSČ. Po jejím skončení byl zařazen do tzv. sekretariátu kulturně-propagační komise MZV, v červenci 1963 byl (již jako I. tajemník) převeden na 7.,asijský  TO a od května 1965 do června 1970 byl (v hodnosti I. tajemníka, později rady II. třídy) přidělen na ambasádu do Kábulu. Brzy po návratu z Afghánistánu byl převeden do sovětského odboru FMZV, od 1. dubna 1972 pak zastával funkci generálního konzula v Istanbulu, kde r. 1976 způsobil aféru, když se (spolu se sovětským generálním konzulem) zúčastnili prvních legálních oslav 1. máje v Turecku. VH zůstal v úřadu i poté, co se musel podrobit vážné operaci; odvolán byl až v říjnu 1980 a vzápětí po návratu do Prahy byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 355 - 356