HELFERT Zdeněk
(5. 5. 1909, Plzeň – 14. 4. 1994, Praha)
Po absolvování reálného gymnázia (1929) vystudoval v l. 1929-34 jazyky na pražské FF UK (PhDr. 1934). Ještě r. 1934 byl přijat jako osobní tajemník vyslance B. Pavlů (viz) na MZV, v l. 1934-36 pak s Pavlů působil na legaci v Moskvě. Po službě v armádě (1937-38) byl jako koncipista znovu přijat na MZV, do zpravodajské sekce, odkud byl po likvidaci čs. diplomacie převeden do protektorátního ministerstva školství a národní osvěty, od r. 1942 pak pracoval u soukromé firmy v Plzni. V květnu 1945 byl aktivován, jmenován vrchním ministerským komisařem a od 1. 2. 1946 přidělen jako legační atašé do Stockholmu, kde zůstal (jako odborový rada) i po únoru 1948. V lednu 1949 byl jako legační rada přeložen do Švédska, kde vedl tamní čs. vyslanectví i jako chargé d’affaires. Po přeložení do Prahy (1950) byl přidělen na západoevropský odbor MZV, v důsledku personálních čistek v l. 1951-52 byl od 1. 7. 1952 téměř na rok jmenován jeho zatímním přednostou. V polovině května 1953 byl převeden do mezinárodního odboru, vzápětí byl však (v souvislosti s pokusem svého kolegy Miloslava Trubáčka o útěk do zahraničí) zatčen a více než rok bezdůvodně internován. Po propuštění již do diplomacie přijat nebyl. Později, v l. 1961-72, pracoval jako archivář v Archivu Národní galerie v Praze.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 352