Pocházel z rodiny významného plzeňského novináře a propagátora slovanské spolupráce Jana Hejreta (1868-1947). Vystudoval plzeňskou reálku a následně FF pražské univerzity se zaměřením na moderní filologii (PhDr. 1918), po vzniku republiky absolvoval ještě kursy pro konzulární a diplomatickou službu na PrF UK. Od dubna 1920 působil na čs. MZV, nejprve jako redaktor ve zpravodajské sekci, po té v letech 1931-33 jako tiskový atašé ve Vídni a následně (1933-35) opět ve zpravodajské sekci (odd. III/3). Od července 1935 byl až do německé okupace ČSR tiskovým přidělencem (legačním taj. II. tř.) čs. vyslanectví ve Varšavě, v Polsku zůstal i po 15. 3. 1939, kdy zapojil se do rodící se odbojové akce, a ve Varšavě setrval až do obsazení země Němci. Po pádu Polska se mu podařilo dostat do Francie, kde působil jako úředník čs. diplomatické mise u polské exilové vlády, současně byl zástupcem přednosty tiskového odd. Informační zprávy Čs. národního výboru. Od léta 1940 pracoval v MZV čs. exilové vlády, kde byl opět úředníkem informační služby, od r. 1941 zastával zároveň funkci generálního sekretáře smíšeného výboru pro československo-polskou spolupráci a v l. 1942-45 byl také hlavním redaktorem listu Čechoslovák. V květnu 1945 nastoupil jako první vyslanec ČSR u nové polské vlády E. Osóbky- Morawského, kde zůstal do 1. června 1948. Po návratu pracoval v tiskové sekci MZV. 

 

Lit.: Jan NĚMEČEK, 15. březen 1939 a čs. zastupitelské úřady v Polsku. Historie a vojenství 1994, č. 6, s. 22–41; TÝŽ, Od spojenectví k roztržce. Vztahy československé a polské exilové reprezentace 1939–1945. Praha 2003.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 083