Pochází z rodiny lékaře a právničky; po absolvování gymnázia v Radotíně (maturita 1974) vystudoval PrF UK (1979, JUDr. 1980), poté pracoval v justiční službě. Začínal jako justiční čekatel u Městského soudu v Praze, od r. 1981 pak působil až do odchodu do diplomacie jako soudce a později předseda senátu u Obvodního soudu Praha 2. Na podzim 1992 byl na základě konkursu přijat na FMZV, v říjnu t. r. byl schválen jako první čs. velvyslanec v Chorvatsku a od prosince působil jako titulář v Záhřebu, kde zůstal i jako první velvyslanec České republiky, od prosince 1994 navíc reprezentoval republiku i v Bosně a Hercegovině. Z Chorvatska byl odvolán v říjnu 1997 a ještě k 15. 10. téhož roku byl jmenován českým velvyslancem v Bulharsku, kde působil od února 1998 do ledna 2001, jeho misi ale komplikovaly vztahy s bulharskými médii. V následujícím období působil jako jeden z pozorovatelů komise OBSE v jihovýchodní Evropě, ještě r. 2002 kandidoval na civilního soudce v Prištině v rámci mise UN – MIK, ale české MZV kandidaturu nepodpořilo. OH se po skončení diplomatických misí vrátil k soudcovské profesi a opět působil u Obvodního soudu pro Prahu 2;  v březnu 2013 jej ministr spravedlnosti ČR dočasně sprostil funkce pro podezření z účasti v úplatkářské aféře.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 703