Vystudoval střední průmyslovou školu (1943), poté pracoval v Chemických závodech v Záluží; po absolvování fakulty strojního inženýrství na ČVUT v Praze (ing. 1954) přešel do aparátu ÚV KSČ. V letech 1963-64 působil jako jeden z náměstků tehdejšího ministra školství a kultury Č. Císaře (viz), odkud odešel znovu na ÚV jako vedoucí oddělení školství a vědy. Jako zastánce „zdravých“, tj. protireformních sil v KSČ byl v dubnu 1969 dosazen do čela Českého úřadu pro tisk a informace, tj. vrchního cenzora. Ve druhé české vládě J. Kempného (1969-71) se stal nejprve náměstkem ministra školství J. Hrbka, od července 1971 vedl ve vládě J. Korčáka sám toto ministerstvo a dovršil v tomto resortu vlnu normalizačních čistek. Ministrem školství zůstal i v druhé Korčákově vládě, od října 1975 (kdy ho nahradil ministr M. Vondruška) působil znovu v aparátu ÚV KSČ, byl tajemník ÚV odpovědným za oblast školství, vědy a kultury. Od r. 1976 byl také poslancem, a to nejprve za obvod Plzeň-Jih, později za obvod Klatovy – Domažlice. V rámci personálních změn na podzim 1988 byl jmenován velvyslancem v Polsku (misi ve Varšavě zahájil v říjnu t. r.), stal se však jen svědkem rozkladu vlády PSDS a nástupu první nekomunistické vlády v čele s T. Mazowieckým. Odvolán byl brzy po listopadovém převratu 1989, brzy poté byl také vyloučen novým vedením KSČ ze strany.

 

Lit.: Václav SVATEK, Od Husáka k Havlovi aneb Čech ve Varšavě. Vzpomínky diplomata z let 1980-1992. Praha 2009.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.350