HAVLÍČEK František
(*5. 4. 1886, Kyjev, Ukrajina -?)
Vystudoval gymnázium a PrF české univerzity (JUDr. 1911), po dalších studiích ve Vídni získával praxi u Zemského trestního soudu v Praze. Od r. 1916 sloužil v justičním oddělení ministerstva války ve Vídni (v archivu polních soudů, Feldgerichtsarchiv) a hned koncem října 1918 začal pracovat v Úřadu čs. plnomocníka v Rakousku V. Tusara (viz). Stal se jeho osobním tajemníkem a později s ním sdílel i jeho další služební dráhu. Když se Tusar stal ministerským předsedou, přešel do stavu úřednictva Prezídia ministerské rady a v listopadu 1920 s ním přešel i do diplomacie. Od prosince 1920 působil jako legační tajemník I. třídy na vyslanectví v Berlíně a zůstal tu i po Tusarově smrti poč. r. 1924, od kdy vedl úřad jako chargé d’affaires až do příjezdu vyslance K. Krofty (viz) v březnu 1925. Od května 1925 pracoval v politické sekci MZV, v oddělení pro střední a západní Evropu (odd. II/1), od října 1927 do října 1931 zastával funkci řádného vyslance v Belgii. Po nedlouhém působení v centrále MZV byl pak k 1. 5. 1932 jmenován vyslancem v Japonsku a zůstal jím až do března 1939. Po německé okupaci setrval v Tokiu a již počátkem r. 1940 navázal tajný kontakt s pařížským a později i londýnským centrem čs. odboje. Od podzimu1940 se pokoušel v Japonsku pracovat jako neoficiální zástupce čs. exilové vlády, na jaře 1941 byl však obviněn ze špionáže a uvězněn. Po zákroku amerického velvyslance mohl posléze odcestovat do Británie, kde znovu vstoupil do služeb exilového MZV a posléze se stal předsedou poradního sboru pro válečné zločiny. Od května 1946 pracoval jako ministerský rada v MZV, mj. v komisi pro revizi služebních předpisů. Už 31. 3. 1948 byl dán do trvalé výslužby.
Lit.: Ivana BAKEŠOVÁ, Incident u Mostu Marca Pola. SlovPř 1988, s. 316–329.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 081