Absolvoval učitelský ústav, poté vyučoval již před první světovou válkou na různých venkovských školách. Od léta 1914 sloužil v rakousko-uherské armádě, byl zajat Rusy, v l. 1917-20 pak sloužil v čs. legiích. Po r. 1920 působil opět jako učitel a současně redaktor Učitelských novin, již v r. 1926 vstoupil do KSČ a ve třicátých letech mj. opakovaně vedl zájezdy pedagogů do SSSR. Od r. 1937 byl ředitelem školy v pražských Hrdlořezích, v době německé okupace spolupracoval s ilegální komunistickým hnutím (včetně J. Fučíka) a v l. 1943-45 byl vězněn na Pankráci a v Terezíně. V létě 1945 se stal tajemníkem ministra školství Z. Nejedlého, kterého provázel v jeho funkcích až do léta r. 1951. K 1. září 1951 byl přijat na MZV a od listopadu 1951 do jara 1955 působil jako velvyslanec v Bulharsku (po jeho odvolání převzala vedení úřadu v hodnosti velvyslaneckého tajemníka I. třídy poprvé v dějinách čs. diplomacie žena, G. Šárišská). Po návratu do Prahy byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 346