Studoval český ústav pro vzdělávání učitelů v Hradci Králové (maturita 1914), další studium přerušilo vypuknutí světové války (pokračoval v něm na VŠ obchodní až po r. 1920). Od března 1915 sloužil v rakousko-uherské  armádě, koncem r. 1916 byl zajat a již v lednu 1917 vstoupil do čs. legií. V řadách 8. slezského pluku prodělal sibiřskou anabázi, do vlasti se vrátil v hodnosti kapitána až koncem r. 1920; od ledna 1921 pak pracoval v čs. diplomacii a současně studoval VŠ obchodní (ing. 1924). Diplomatickou kariéru začal jako redaktor ve zpravodajské sekci MZV, kde mj. redigoval Central European Observer. Od listopadu 1925 byl (jako tajemník tiskové služby) přidělen k vyslanectví v Londýně, od ledna 1930 působil opět ve zpravodajské sekci MZV a současně se věnoval odborné politické publicistice (vydal mj. dvě menší knihy, Střední Evropa a Dálný Východ /obě 1933/). Od ledna 1934 byl jako šéfredaktor (a později konzul II. tř.) přeložen ke generálnímu konzulátu v New Yorku a tam také zůstal i po německé okupaci českých zemí v březnu 1939. Zapojil se do rodícího se druhého odboje, od září 1939 také přednášel o středoevropské problematice a o moderních diplomatických dějinách na Fletcher School of Law and Diplomacy (spadající pod Harvard University), později i na dalších vysokých školách. Také publikoval, nyní především v angličtině (Eastern Europe and the United States /1942/; Tornado accros Eastern Europe /1942/; Eastern Europe /1943/ ad.). R. 1942 byl ministrem J. Masarykem (viz) jmenován přednostou Čs. informační služby v New Yorku, následujícího roku byl (s titulem generálního konzula) postaven také do čela Čs. hospodářské služby v USA. Po osvobození byl k 1. 11. 1945 přeložen do Prahy, již k 1. 3. následujícího roku však byl jmenován velvyslaneckým radou (a zástupcem velvyslance) ve Washingtonu. V této funkci zůstal i po rezignaci velvyslance J. Slávika (viz) a vedl pak ambasádu ve Washingtonu jako chargé d’affaires až do léta t. r. V říjnu 1948 byl povolán zpět do Prahy a jako jeden z nemnoha demokratických diplomatů mohl zůstat ve službě (jistě i díky perfektní znalosti angličtiny) i po čistce 1950-51. Koncem r. 1950 sice měl být převeden do Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport, ale nakonec byl jmenován vedoucím tzv. studijního oddělení MZV a v této funkci zůstal až do penzionování. Zatímco jeho syn žil v USA, JH dožil v Praze, kde také sepsal v závěru života anglickou autobiografii Live’s Give and Take.

 

Lit.: Jindřich DEJMEK, Americko-sovětské vztahy na jaře 1948 očima československého diplomata Josefa Hanče. In: Slovanské historické studie, 34, 2009, s. 167–202.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  79 - 80