Absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí (maturita 1911), následující studia na PrF UK ukončil v květnu 1918 doktorátem (JUDr.). Za světové války byl nucen s přestávkami sloužit v rakousko-uherské armádě, od listopadu 1918 v armádě československé. V květnu 1920 byl přijat jako ministerský koncipista do služeb MZV a již od září t. r. byl jako konzulární atašé přidělen ke konzulátu ČSR v Omaze, od října 1920 pak přešel ke generálnímu konzulátu v New Yorku. V září 1921 byl přidělen vyslanectví ČSR ve Washingtonu (1923 vicekonzul), po návratu do Prahy v lednu 1926 pracoval v mezinárodněprávním oddělení politické sekce MZV (odd. II/5). Počátkem října 1927 byl jako konzul II. třídy přeložen ke generálnímu konzulátu v Cařihradu, od ledna 1931 následovalo přidělení ke generálnímu konzulátu v Istanbulu, od počátku února 1934 pracoval jako legační tajemník II. třídy na vyslanectví ČSR v Ankaře, odkud se v květnu 1936 vrátil zpět do pražského ústředí. Počátkem června 1938 byl jmenován generálním agentem ČSR u vlády generála F. Franka ve Španělsku, po jejím uznání ze strany Československa v únoru 1939 jmenován chargé d’affaires u vlády v Burgosu. Po německé okupaci předal po konzultacích s vyslanectvím ČSR ve Francii úřad Němcům a vrátil se do Prahy. Dostal šestiměsíční bezplatnou dovolenou a vstoupil do služeb Škodových závodů, které jej vyslaly do Turecka, kde měl převzít společnost Omnipol Türk Ltd. Na tuto službu rezignoval na jaře 1940, kdy na žádost Správy zahraničních věcí ČsNV v Paříži převzal správu generálního konzulátu v Istanbulu a později funkci pověřence československé exilové vlády v Londýně v Turecku. Po obnovení oficiálních styků exilové vlády s Tureckem obdržel koncem září 1944 agrément jako vyslanec ČSR a v listopadu t. r. vyslanectví obnovilo činnost s neoficiální působností i pro Bulharsko a Rumunsko. V květnu 1945 byl na nátlak sovětské diplomacie zproštěn úřadu a v říjnu 1945 nastoupil jako ministerský rada službu v ústředí. Vedl oddělení „Š“, jako delegát ČSR působil i u Mezispojenecké reparační komise v Bruselu. Náležel mezi první diplomaty, propuštěné po komunistickém převratu; už na konci března 1948 byl dán na dovolenou s čekatelným, v květnu t. r. odešel do exilu. Od r. 1949 žil ve Washingtonu, kde byl do r. 1954 přednostou kanceláře Rady svobodného Československa.

 

Lit.: Jožka PEJSKAR, Pocta padlým, díl 1, Curych 1982, s. 111–112; Jan NĚMEČEK, Soumrak a úsvit československé diplomacie. 15. březen a československé zastupitelské úřady, Praha 2008, s. 361–367 a 375–380.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 078