Pocházel z rodiny českého poslance (a starosty Jaroměře), vystudoval konzulární akademii ve Vídni (1900) a poté působil až do konce r. 1918 v rakousko-uherské konzulární službě. Jeho prvním působištěm (jako atašé) byl albánský Skadar, 1903-07 byl vicekonzulem v Teheránu (kde 1906-07 vedl jako chargé d’affaires i tamní rakousko-uherské velvyslanectví), poté působil v téže hodnosti v Drači. Od ledna 1912 byl konzulem v Monastiru, od listopadu 1913 opět ve Skadaru, odkud v srpnu 1915 uprchl před černohorskými vojsky. Počátkem r. 1916 byl krátce zařazen do úřadu voj. guvernéra rakousko-uherské armády v okupovaném Bělehradě, poté působil až do konce války znovu jako konzul ve Skadaru. V březnu 1919 byl přijat do čs. diplomacie a již v červnu t. r. byl vyslán jako první delegát čs. vlády do Belgie, kde vedl tamní úřad až do příjezdu prvního vyslance K. Mečíře (viz). Od května 1920 do konce r. 1922 působil jako legační rada vyslanectví ve Washingtonu, jež vedl po odjezdu J. Masaryka (viz) několik měsíců jako chargé d’affaires, poté pracoval v ústředí. V létě 1924 odjel jako první diplomatický delegát čs. vlády (s titulem mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) do Číny, kde zastupoval ČSR do září 1928, následně byl do října 1931 vyslancem v Japonsku. Od května 1932 do června 1935 působil v ústředí MZV, nejprve ve II. sekci, později jako přednosta prezídia. Od 1. 6. 1935 do 31. 10. 1937 byl vyslancem v Turecku, kde přispíval k úzké spolupráci ČSR a Malé dohody s Balkánským svazem; po návratu z Ankary do Prahy byl penzionován.

 

Lit.: Ivana BAKEŠOVÁ, Československo a Čína 1918–1949. Praha 1997.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 77 - 78