Vyrůstal v dělnické rodině, od r. 1940 byl nucen pracovat jako dělník převážně v Německu. Po válce se živil jako řidič, hned r. 1945 vstoupil do KSČ a od r. 1950 působil jako zemědělský tajemník na OV KSČ v Rumburku. Od r. 1951 byl vedoucím tajemníkem na OV KSČ v Doksech, v l. 1956-59 studoval na VŠP při ÚV KSČ, poté byl tajemníkem OV KSČ v Semilech. V lednu 1968 byl vybrán za předsedu KNV v Hradci Králové, ještě v průběhu téhož roku byl pak (v důsledku federalizace republiky) nominován na funkci minstra vnitra v první české „republikové“ vládě S. Rázla, nastoupivší do úřadu v lednu 1969. Jako šéf resortu řídil zákroky proti „protisovětským“ demonstracím v březnu a pak znovu v srpnu t. r. a podílel se také na počáteční fázi čistky bezpečnostního aparátu od tzv. oportunistů; již v létě 1970 však bylo (zřejmě i díky sporům s federálním ministrem vnitra K. Kaskou) rozhodnuto o jeho přemístění do diplomacie. Zpočátku byl uvažován za velvyslance do Finska, posléze byl v červnu 1971 vyslán jako nový titulář do Severní Koreje. V Pchjong-jangu působil až do září 1975, přičemž za kulminační body jeho mise je možno považovat přípravu a účast na reciproční návštěvě ministrů zahraničních věcí obou zemí. Po návratu zůstal až do srpna 1977 na 3. odboru FMZV, nakonec však místo další velvyslanecké mise v Asii upřednostnil místo úředníka na ředitelství Čs. uranového průmyslu v Hamrech u České Lípy, kde pracoval až do penzionování r. 1985. Žije v České Lípě.

 

Lit.: Jiří BAŠTA, Josef Grösser – první ministr vnitra České socialistické republiky. Securitas Imperii 14, 2006, s. 288-306.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  336