Vyrůstal v dělnickém prostředí, vyučil se soustružníkem (1938) a poté pracoval až do r. 1949 ve Škodových závodech v Plzni. Hned po válce vstoupil do KSČ, brzy se stal předsedou komunistické organizace ve výrobně kanónů a v únoru 1948 byl jedním z vůdců komun. Lidových milicí ve Škodovce. V letech 1949-50 absolvoval první běh tzv. dělnické diplomatické školy, od března 1950 byl pak až do penzionování v červnu 1986 ve službách MZV. Začínal na tehdejším „germánském“ odboru, brzy po nástupu se ovšem dostal do konfliktu s náměstkem ministra zahraničí V. Hajdů (viz) a od srpna 1950 do ledna 1952 byl přeložen k Čs. vojenské misi u Spojenecké kontrolní komise v Západním Berlíně. Od února 1952 byl dva a půl roku přidělen jako II. tajemník na čs. vyslanectví ve Vídni. V letech 1954-56 absolvoval VŠP při ÚV KSČ a následné působil jako zástupce vedoucího 3. (německo-rakouského) odboru MZV. Od března 1961 do ledna 1967 zastával funkci rady velvyslanectví (a zástupce velvyslance) ve Východním Berlíně, jež také opakovaně vedl jako chargé d’affaires, po návratu do Prahy pak přešel jako expert na německou otázku do MO ÚV KSČ. V té době uveřejnil také několik studií a brožur o německých státech (NDR – dvacet let práce a bojů, 1969). V říjnu 1969 se jako osvědčený „kádr“ vrátil na FMZV a byl jmenován nejprve ředitelem 4. (německého) TO, od prosince 1971 do jara 1974 byl pak povýšen na náměstka ministra, nejprve J. Marka a posléze B. Chňoupka (oba viz), který vedl klíčová jednání o normalizaci diplomatických vztahů ČSSR s NSR, završená smlouvou z prosince 1973. V dubnu 1974 byl jmenován prvním velvyslancem ČSSR v Spolkové republice Německo, kde působil až do ledna 1983. Po skončení mise byl pak až do penzionování k 30. 6. 1986 jedním z poradců B. Chňoupka.

 

Lit.: Radko BŘACH, Smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN z roku 1973. Praha 1994.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 333