GOTTLIEB František
(4. 8. 1903, Klatovy – 14. 5. 1974, Praha)
Po absolvování klatovského gymnázia (1922) vystudoval PrF UK (JUDr. 1927), navštěvoval i přednášky o literatuře na FF a absolvoval studijní pobyt v Paříži. Po r. 1927 působil nejprve jako advokátní koncipient a od r. 1932 jako advokát (později vedl vlastní advokátní kancelář), již od poloviny dvacátých let byl (pod vlivem svého učitele a vzoru prof. O. Fischera) činný i literárně (básnické sbírky: Cesta na Kanaán, 1924, Proměny, 1928, Bílý plamen, 1935, román Životy Jiřího Kahna, 1930). Koncem r. 1939 se mu podařilo uprchnout z protektorátu do Palestiny, kde posléze vstoupil do čs. armády a zúčastnil se s 11. čs. praporem (Východním) a později 200. čs. lehkým protiletadlovým plukem bojů u Tobrúku, své zážitky opět zpracoval i literárně (report. U děla na Středním východě, 1944 /pseudonym J. Goral/, později Podruhé Tobruk, 1946). V létě 1944 přešel z armády do exilového MZV v Londýně, kde působil v právním oddělení, od září 1945 pak pracoval na MZV v Praze. Pracoval v oddělení II/6 politické sekce (pro mezinárodní organizace), díky své levicové orientaci byl v březnu 1948 jmenován přednostou tohoto oddělení a po reformně MZV v únoru 1949 ustanoven přednostou odboru C-1 pro OSN a další mezinárodní organizace. Jako vedoucí úředník MZV se mj. po boku V. Clementise zúčastnil zasedání III. a IV. VS OSN (1948, 1949), a s nám. G. Sekaninovou pak i V. zasedání VS ONS (1950). Po dalších reformách MZV 1951-52 vedl až do r. 1957 oddělení mezinárodní organizací tzv. mezinárodního odboru, díky směrnici „o bývalých lidech“ musel ale k 30. 6. 1958 z MZV odejít. Vrátil se k literární činnosti (mj. básně Hrací mlýn, 1959 a Rozpjatý den, 1966, prózy Člověk není stěhovavý, 1959, Volání na časy, 1962 a Z okna do okna, 1973).
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 332