Pocházel ze slovensko-židovské rodiny, jež byla později téměř celá vyvražděna nacisty. Vystudoval gymnázium v Trstenné a následně v Košicích, v l. 1933-36 pak germánskou a románskou filologii na FF UK v Praze. V době studentských let se zpočátku účastnil sionistického hnutí v Košicích, později se angažoval v komunistickém hnutí (1936 se stal řádným členem KSČ). Od ledna 1936 do června 1938 působil jako tajemník Ligy pro lidská práva, později vyučoval jako středoškolský učitel nejprve na pražské holešovické reálce a od listopadu 1938 necelý rok na soukromé Eckartově obchodní škole. V červnu 1939 odešel přes Polsko do exilu do Velké Británie a v l. 1940-42 postgraduálně studoval jako stipendista Czech Refugee Trust Fund v Oxfordu (disertace Humor a vtip Mladého Německa). Od února 1943 pracoval ve školském odboru ministerstva vnitra čs. exilové vlády v Londýně, poč. r. 1944 pak přešel do služeb MZV. V říjnu 1944 byl jmenován kulturním atašé u obnoveného čs. velvyslanectví v Paříži a s přestávkami (kdy se např. zúčastnil založení prokomunistické Mezinárodní konference demokratické mládeže) zde působil do konce r. 1945. V následujícím období se zúčastnil I. VS OSN a poté pracoval ve zpravodajském (tiskovém) odboru MZV, ve vedení KSČ byl ovšem již v r. 1946 uvažován za možného zakladatele příštího mezinárodního oddělení ÚV (jímž se posléze stal B. Geminder). Od února 1947 byl přidělen jako tiskový atašé a později velvyslanecký rada k velvyslanectví v Londýně, v červnu 1949 byl pak vybrán jako první velvyslanec republiky do Izraele, kde začal působit v lednu 1950. Na podzim 1950 se ještě s V. Širokým (viz) zúčastnil V. VS OSN a brzy byl předurčen za nového tituláře do Švédska, jeho mise však byla stornována. Začal vyučovat na FF UK, v prosinci 1951 byl však zatčen a odsouzen na doživotí. V prosinci 1955 byl plně rehabilitován a od r. 1956 vyučoval germanistiku na FF UK, nejprve jako docent, od r. 1964 jako řádný profesor. Od r. 1966 byl současně jedním z prorektorů univerzity, poč. r. 1968 byl pak zvolen předsedou Svazu spisovatelů. Po sovětském vpádu do ČSSR odešel znovu do emigrace a do r. 1980 vyučoval na univerzitě v britském Brightonu. R. 1991 se vrátil do ČSFR, kde se zapojil do znovu vědeckého života; posthumně byly vydány jeho dvousvazkové Vzpomínky (1913-1945; 1945-1968; Praha 2003, 2005). 

 

Lit.: L. REINEROVÁ, Štěstí a hořkost jednoho života, in: E. GOLDSTÜCKER, Vzpomínky, sv. I, Praha 2003, s. 145-150.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 331