Pocházel z rodiny zednického mistra; po absolvování gymnázia studoval práva na české univerzitě (JUDr. 1912), poté vykonával krátkou advokátní praxi, již od léta 1914 byl pak nucen sloužit v rakousko-uherské  armádě na ruské frontě. Byl zajat, brzy poté se začal angažovat v českém odboji na Rusi, kde se postupně vypracoval na jednoho z předních legionářských diplomatů. Již r. 1917 se stal členem Odbočky ČsNR na Rusi, v lednu 1918 byl jmenován jejím plnomocníkem pro věci zajatecké v Moskvě, v březnu t. r. byl dokonce spolu s B. Čermákem (viz) a V. Klecandou ustaven hlavním „plnomocníkem“ pro politické záležitosti, který se zúčastnil řady jednání s bolševiky. V červenci 1918 byl usnesením Výkonného výboru čs. vojska Rusi jmenován politickým „plnomocníkem“ Odbočky ČsNR pro město Tomsk, později byl z pověření ministra M. R. Štefánka vyslán jako důvěrník čs. vojska k polské divizi do Novonikolajevska. Po odvolání B. Pavlů (viz) z Ruska byl jmenován zástupcem nového „plnomocníka“ čs. vlády v Rusku a současně vedoucím konzulárního odboru jeho úřadu v Irkutsku a ve službách tohoto úřadu zůstal až do poč. r. 1921, kdy se vrátil do vlasti. Byl přijat do čs. diplomacie a již v květnu t. r. byl vyslán jako atašé na konzulát do Poznaně, kde sloužil sedm let.  Od r. 1928 vedl až do poč. r. 1935 oddělení národohospodářské sekce MZV pro Polsko, Rusko, Pobaltí a Přední Východ (odd. IV/2). Diplomatickou kariéru zakončil jako generální konzul v Drážďanech, kde působil od dubna 1935 do okupace ČSR v březnu 1939. Po likvidaci čs. diplomacie byl převeden do ministerstva obchodu a r. 1941 jako „legionář“ předčasně penzionován. Po osvobození již nebyl aktivizován, počátkem 50. let byl však nuceně vystěhován z Prahy.  

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 71 - 72