Pocházel z rodiny soudního úředníka, po studiích práv na české univerzitě v Praze (JUDr. 1906) působil jako úředník magistrátu Královského města Prahy, současně se zabýval právními dějinami a publikoval několik obsáhlých studií (Corona Regni Bohemiae /1908/; Zemský výbor v království českém /1917/). Již v říjnu 1918 vstoupil do služeb tehdejšího čs. „plnomocníka“ ve Vídni V. Tusara (viz), po jeho nominaci ministerským předsedou pak vedl až do prosince 1921 dva a půl roku tamní úřad jako chargé d’affaires. Od prosince 1921 do srpna 1924 zastával úřad vyslance ve Švýcarsku a současně byl (od března 1922) prvním stálým delegátem ČSR u Společnosti národů v Ženevě. Od léta 1924 do února 1927 byl vyslancem v Polsku, akreditovaným současně v Lotyšsku a Estonsku, následně – do jara 1930 – působil v téže funkci ve Švédsku se současnou akreditací pro Norsko a Litvu. Od května 1930 do dubna 1933 působil jako vyslanec v Jugoslávii, kde prožíval proměny nedávno etablované diktatury krále Alexandra a kde se mj. podílel na přípravě Organizačního paktu Malé dohody. Po návratu do Prahy byl dočasně zástupcem přednosty politické sekce MZV P. Wellnera (viz), od července 1935 pak působil jako vyslanec ve Španělsku (se současnou akreditací v Portugalsku), kde ho také zastihl výbuch občanské války. V důsledku válečných operací již poč. r. 1938 přesídlil do Saint Jean de Luz v jižní Francii, odkud byl záhy odvolán do Prahy, kde se stal přednostou obnovené VI. právní sekce MZV. Po německé okupaci ČSR RF vedl tzv. likvidační referát MZV při prezídiu ministerské rady a později (1941) pracoval na protektorátním ministerstvu financí, současně se prakticky od počátku zapojil do občanského odboje. V l. 1944-45 byl nacisty vězněn nejprve v Terezíně a později s dalšími diplomaty (K. Kroftou, J. Andriálem, A. Heidrichem aj., všichni /viz/) na Jenerálce. Po dočasné reaktivaci v květnu 1945 byl brzy penzionován, do r. 1948 však psal drobnější stati do Svobodného zítřku, Národního osvobození aj. V pozůstalosti v ANM dochován rkp. dosud neuveřejněných memoárů Smějící se diplomat. 

 

A: Archiv Národního muzea Praha, pozůstalost Z. Fliedera.

Lit.: Marie ČERNÁ, Epizoda z politického života Roberta Fliedera. Sborník k dějinám 19. a 20. století 13, Praha 1991.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 064