FÍŠA Peregrin
(1. 6. 1891, Brno – 1. 8. 1982, Praha)
Vystudoval gymnázium a následně práva na univerzitách v Praze, v Ženevě a ve Vídni (JUDr. 1917), od r. 1916 sloužil v rakousko- uherské armádě. V době rozpadu monarchie se stal členem „Čes. pracovního ústředí“ v Pulji, kde hned poč. listopadu 1918 vyjednal s Italy a Jihoslovany repatriaci tamních Čechů a jako zplnomocněný vojenský zástupce čs. vlády zde zůstal až do února 1919. Další rok, do února 1920, sloužil v čs. armádě (byl mj. členem plebiscitní komise pro Oravu a Spiš), poté byl přijat do čs. zahraniční služby. Začínal jako legační atašé, resp. později legační tajemník II. třídy na vyslanectví v Berlíně (1920-22), pak pracoval v ústředí, v inspekčním oddělení administrativní sekce (odd. V/5). Od ledna 1926 do listopadu 1929 byl přidělen jako legační tajemník I. třídy čs. vyslanectví ve Washingtonu, po návratu byl nejprve vrchním ministerským komisařem a později odborovým radou v mezinárodně-právním oddělení politické sekce MZV (odd. II/5). V červnu 1931 byl jmenován zástupcem generálního sekretáře tzv. fondu B v Basileji, zřízeného na základě haagských a pařížských dohod o východních reparacích, a pracoval zde do července 1932. Po dalších dvou letech služby v národohospodářské sekci MZV pak působil od května 1934 jako legační rada (a zástupce vyslance) v Bělehradě. Kariéru ve službách předválečné republiky zakončil jako legační rada (a zástupce vyslance) v Maďarsku, kde po penzionování M. Kobra (viz) vedl úřad, a kde zůstal až do konce března 1939. Po likvidaci čs. diplomacie byl v hodnosti vrchního odborového rady přeřazen na protektorátní ministerstvo vnitra, kde mj. sloužil i jako spojka ministerského předsedy gen. A. Eliáše. Po osvobození byl znovu přijat na MZV; s titulem vyslance byl zařazen do čs. delegace na mírovou konferenci v Paříži a po návratu působil jako zástupce vedoucího odd. „M“ (V. Hajdu /viz/) pro přípravu dalších mírových smluv. V lednu 1948 byl jmenován vyslancem v Rumunsku, kde se mj. podílel na přípravě čs.-rumunské spojenecké smlouvy z 21. 7. 1948, k 28. 2. 1949 byl však z Bukurešti odvolán a vzápětí dán na dovolenou s čekatelným.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 64