Po studiích práv na universitě v Cluji (tehdy maďarský Kolozsvár; JUDr. 1902) nastoupil jako praktikant do soudní služby v Rijece, v srpnu 1904 pak vstoupil na vlastní žádost do rakousko-uherské konzulární služby (a 1905 složil řádnou konzulární zkoušku). Krátce působil u generálního konzulátu v Sofii, v l. 1905-09 pak v New Yorku, v l. 1909-12 byl vicekonzulem v Berlíně a pak až do počátku první světové války ve stejné hodnosti v Londýně. V době války sloužil (až do dubna 1919) jako rakousko-uherský konzul v Berlíně, poté byl formálně penzionován. V ČSR žil až od září 1919, v září 1920 byl přijat (jako jeden z prvních úředníků německé národnosti) do čs. diplomacie a od září 1921 do března 1926 působil jako první čs. konzul v Brémách. V l. 1926-27 byl úředníkem národohospodářské sekce MZV, od září 1927 do ledna 1931 konzulem (od února 1928 generálním konzulem) v Istanbulu. Od února 1931 do podzimu 1937 zastupoval ČSR jako řádný vyslanec v Číně,  Šanghaji, kde jej také zastihl japonský útok. Od 1. 3. 1938 do konce téhož roku působil jako poslední čs. předválečný vyslanec v Turecku, kde zažil mj. úmrtí prezidenta Kemala Atatürka, poté byl penzionován a žil až do r. 1946 v Praze. Ačkoliv náležel k loajálním Němcům a ovládal češtinu, v r. 1947 byl nucen se vystěhovat z Bratislavy (kde tehdy bydlel) do Rakouska.

 

Literatura.: J. ŽUPANIČ – V. HOŘČIČKA – H. KRÁLOVÁ, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie. Praha 2009.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 61