Po absolvování smíchovského gymnázia (1890) vystudoval Lékařskou fakultu pražské české univerzity (MUDr. 1896), poté sloužil až do r. 1906 jako lékař – důstojník z povolání v rakousko-uherském válečném námořnictvu. V dubnu 1906 přešel do rakousko-uherské zahraniční služby a jako tzv. „sanitární“ delegát působil více než dvanáct let v Teheránu. Po rozpadu monarchie byl v létě 1919 dán do výslužby, již v srpnu 1919 byl však povolán znovu do čs. armády a odtud v prosinci 1920 přešel do čs. zahraniční služby. Na MZV byl přijat jako legační rada II. třídy a již 1. 2. 1921 byl vyslán jako delegát vlády na velvyslanectví do Maďarska, který pak vedl až do prosince 1922 jako chargé dʼaffaires (a v Budapešti také prožil pokus o tzv. Karlův puč). V prosinci 1922 byl přeložen jako generální konzul do Mnichova, kde působil až do ledna 1929, po další krátké službě v MZV byl pak k 1. 8. 1930 penzionován. Po Mnichovu zůstal i s manželkou v Mariánských Lázních, tj. na území anektovaném Německou říší, po obnově ČSR mu byl zabaven majetek a byl internován, záhy však zemřel.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 61