Vyrůstal v rodině zedníka, po měšťance se vyučil horníkem (1952), pak absolvoval vyšší průmyslovou školu hornickou (maturita 1955). Od r. 1955 pracoval jako vrchní mistr nejprve na dole „Zárubek“, později na dole „Stachanov“, již r. 1961 však přešel do aparátu KSČ. Do r. 1963 působil na KV KSČ v Ostravě, poté studoval VŠ báňskou (Ing. 1967), po jejím dokončení byl přijat do oddělení těžkého průmyslu ÚV KSČ. V letech 1968-70 působil jako jeden z náměstků n. p. Ostravsko-karvinské doly, v letech 1970-73 byl potom tajemníkem severomoravského KNV v Ostravě. V prosinci 1973 byl na krátkou dobu jmenován jedním z deseti místopředsedů vlády L. Štrougala, od prosince následujícího roku pak zastával úřad ministra paliv a energetiky, který podržel i ve třech dalších Štrougalových vládách až do října 1988. Současně byl od r. 1974 vedoucím čs. delegace v komisi pro uhelný průmysl v RVHP, od r. 1976 členem ÚV KSČ. Po odstoupení Štrougalovy vlády byl poč. r. 1989 jmenován posledním komunistickým velvyslancem v Maďarsku, jeho misi ovšem výrazně zkomplikoval konflikt mezi Prahou, Bratislavou a Budapeští o dokončení vodní soustavy Gabčíkovo-Nagymaros. V Budapešti formálně zůstal do dubna 1990, i když o jeho odvolání bylo rozhodnuto vládou M. Čalfy hned na počátku roku. Od devadesátých let podnikal, mj. byl jednatelem firmy Cristal Tour, s.r.o. (se sídlem v Praze), vlastníkem fy EVACONSULT Praha a také členem dozorčí rady Česko-afghánské smíšené obchodní komory.

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 319