Pocházel z rodiny hajného, vystudoval reálné gymnázium ve Velkém Meziříčí (maturita 1935), následná studia medicíny na LF MU však v r. 1937 přerušil, když jako člen KSČ (od r. 1935) odešel do Španělska, kde bojoval v tzv. interbrigádách. Po ústupu ze Španělska v březnu 1939 byl internován ve Francii (St. Cyprian, Gurs). Od ledna 1940 sloužil v čs. armádě ve Francii, v l. 1940-42 byl však jako komunista v Anglii znovu dočasně internován a 1941-44 pracoval jako soustružník v Londýně. R. 1944 nalezl uplatnění jako úředník v exilovém ministerstvu sociální péče, které ho ještě r. 1945 vyslalo do Německa jako repatriačního důstojníka (štábní kapitána). V září 1947 byl přijat na MZV, kde se už před únorem 1948 stal tajnou spojkou tehdejšího generálního tajemníka KSČ R. Slánského a také B. Gemindera, organizátora mezinárodního oddělení ÚV. Pracoval v německém oddělení, po převratu se stal členem tzv. kádrové komise a po reorganizaci MZV r. 1949 dočasně vedl tzv. evropský (V.) odbor (a dočasně byl též šéfem „celozávodní“ organizace KSČ). Od listopadu 1949 do března 1951 působil jako první řádný vyslanec nového režimu v Turecku, nedlouho po návratu z Ankary byl ale počátkem r. 1952 („jako přítel špiona Londona“, /viz/) zatčen a do r. 1955 vězněn. Po r. 1956 byl rehabilitován a od podzimu 1956 působil v právě založeném ÚMPE, mj. jako šéfredaktor měsíčníku Mezinárodní politika. V únoru 1965 se vrátil na MZV, kde následně do konce r. 1968 vedl tiskový odbor.  Od 1. 9. 1969 do dubna 1971 byl velvyslancem v Brazílii, z Ameriky byl odvolán předčasně z politických důvodů. Brzy po návratu byl pak penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 313