Pocházel z rodiny malíře, jeho dětství bylo ovlivněno životem rodiny v pohraničí. Začal studovat nejprve gymnázium v Duchcově a pak francouzsko-čs. gymnázium v Dijonu, následná studia na FF UK přerušila německé okupace. V l. 1939-42 pracoval jako účetní v Čs. vzájemné pojišťovně, pak jako úředník u soukromé firmy. Po válce dostudoval sociologii, filozofii a historii na FF UK (PhDr. 1948), už od r. 1946 začal pracovat v aparátu KSČ, do které vstoupil v květnu 1945. Nejprve pracoval na KV v Praze, v l. 1946-52 na ÚV KSČ. V l. 1952-57 zastával funkci krajského tajemníka KSČ v Plzni, od r. 1957 byl zástupcem hlavního redaktora Rudého Práva, v l. 1961-63 se stal šéfredaktorem hlavního teoretického časopisu KSČ Nová mysl. V dubnu 1963 byl jmenován jedním z tajemníků ÚV KSČ, již po půlroce však pro kolize s dogmatiky přišlo odvolání a „odsunutí“ do funkce ministra školství v nové vládě J. Lenárta. V listopadu 1965 byl nominován novým velvyslancem v Rumunsku, kde pak působil od ledna 1966 do počátku r. 1968. Po návratu do Prahy se rychle zařadil k předním vůdcům reformního proudu ve vedení KSČ, v dubnu 1968 byl znovu zvolen tajemníkem ÚV, objevily se i úvahy o možné kandidatuře na prezidenta V rámci přípravy federalizace státu byl ustaven prvním předsedou ČNR, kterým ovšem mohl zůstat jen do listopadu 1969. Koncem r. 1969 byl sice ještě vybrán za nového velvyslance do Bruselu, k vyslání však již nedošlo a ČC byl v průběhu r. 1970 naopak zbaven všech funkcí včetně poslaneckého mandátu a vyloučen z KSČ. V následujícím období (1970-82) pracoval až do penzionování ve Státním úřadu památkové péče. Ve druhé polovině 80. let patřil k zakladatelům reformně-komunistické skupiny Obroda, po pádu režimu se dočasně vrátil do diplomacie. V prosinci 1989 byl jmenován velvyslancem „se zvláštním posláním“, od května 1991 byl pak prvním (a posledním) velvyslancem ČSFR u Rady Evropy ve Štrasburku. V následujícím období sepsal obsáhlé memoáry: Člověk a politik: kniha vzpomínek a úvah (1998), opakovaně se také vyslovoval při výročích r. 1968.

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 294