Pocházel z rodiny důstojníka, který později, v letech okupace, organizoval voj. odboj na Hradecku. Po absolvování reálného gymnázia začal studovat PrF MU (1937-39), studia však mohl dokončit až později na univerzitě v italské Padově (1941-43). Od září 1943 bojoval v jugoslávsko  partyzánské armádě a stal se také členem KS Jugoslávie. Do ČSR se vrátil až r. 1946 a následně pracoval v exportním oddělení Čs. závodů kovodělných a později na GŘ Čs. závodů textilních (1948-49), v l. 1949-51 byl referentem PZO Centrotex. Od r. 1951 pracoval jako vedoucí redaktor St. nakladatelství politické literatury a současně překládal, zvl. z italštiny; k 1. 9. 1956 byl pak přijat na MZV. Začínal jako referent pro Itálii na západoevropském odboru, později (od r. 1959) se začal specializovat na problematiku východní Afriky. V prosinci 1960 byl vyslán jako první čs. diplomatický zástupce do nedávno se osamostatnivšího Somálska, kde pak vedl jako chargé d’affaires úřad až do příjezdu vyslance J. Lédla (viz) v listopadu 1961. Po necelých dvou letech v Praze byl r. 1963 vyslán do Mogadiša znovu a od října 1964 do července 1967 tu zastával roli řádného velvyslance ČSSR. Po návratu do Prahy byl zařazen do tehdejším  8. odboru, obstarávajícího agendu Blízkého východu a Afriky, díky postojům v srpnu 1968 (stavěl se proti vstupu sovětských vojsk) však byl r. 1970 vyloučen z KSČ a k 30. 8. 1972 musel z FMZV bez ohledu na nedostatek odborníků na Afriku odejít. Díky zdravotním problémům hledal uplatnění u Českého sdružení svazu invalidů, později působil i jako externí tlumočník v Pražské informační službě.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 305