Vyrůstal v početné rodině koželuha, pro finanční obtíže nemohl dokončit ani gymnaziální studia. Od r. 1928 pracoval příležitostně na stavbách, sloužil v armádě, od r. 1936 byl zaměstnán v továrně na obuv v Třebíči a v l. 1941-45 na německé pile v Bedřichově u Jihlavy. Hned r. 1945 vstoupil do KSČ a od r. 1947 působil ve stranickém aparátu. V únoru 1948 byl předsedou trestní komise ONV v Moravských Budějovicích, pak vedoucím oddělení KV KSČ v Jihlavě, od r. 1950 zástupcem vedoucího odboru na ÚV KSČ v Praze, v l. 1957-60 působil jako jeden tajemníků Městského výboru KSČ v Praze a současně členem rady ÚNV Hl. města Prahy. K 1. dubnu 1960 přešel na MZV, kde se stal nejprve zástupcem vedoucího a záhy vedoucím 2. odboru pro evropské lidově demokratické státy. Od srpna 1962 do května 1967 zastával funkci velvyslance v Bulharsku, po návratu byl pak (s titulem velvyslanec) znovu zástupcem šéfa 2. odboru, proslulého v následujícím období svými „konzervativními“ postoji. Poč. r. 1969 byl přeložen na 3. odbor (asijských  komunistických  států) a vzápětí byl vyslán jako nový velvyslanec do Severní Koreje, kde se stal svědkem završení přerodu tamního režimu do osobní diktatury Kim Ir-sena. Brzy po skončení mise v Pchjongjangu (červen 1971) byl nejprve postaven do čela ústřední revizní komise, která prověřovala odvolání vyloučených z řad KSČ, pak stál pět let v čele ZV ROH na FMZV. Po další krátké službě v kádrovém odboru byl pak k 1. 4. 1977 penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 377