Vystudoval gymnázium a následně PrF na české univerzitě v Praze (JUDr. 1915). V l. 1914-15 získával praxi ve věhlasné advokátní kanceláři K. Baxy, poté byl nucen sloužit v rakouské (a v listopadu 1918 krátce i v čs.) armádě. Od prosince 1918 do března 1920 pracoval jako tajemník na právě zřízeném francouzském vyslanectví v Praze a od ledna 1920 byl ve službách čs. MZV. Kariéru zahajoval jako legační tajemník II. třídy na čs. vyslanectví v Bělehradě (1920-26), poté pracoval jako odborový rada prezídia v ústředí. Od dubna 1928 do června 1929 byl legačním radou (a zástupcem tituláře) v Sofii, po návratu do Prahy byl v l. 1929-31 přidělen Úřadu zástupce státu při smíšených mezinárodních soudech. Od září 1931 do března 1936 byl jako legační rada přidělen čs. vyslanectví v Budapešti, od dubna 1936 pracoval ve stejné hodnosti na čs. vyslanectví ve Francii (byl zástupcem vyslance Š. Osuského /viz/) a pokračoval zde ve službě i po německé okupaci ČSR. Po vzniku Československého národního výboru v Paříži se stal vedoucím úřadu Správy zahraničních věcí tohoto výboru, odkud přešel do služeb exilového MZV v Londýně. Od září 1941 do října 1944 působil jako čs. zástupce u výboru Svobodných Francouzů generála  Charlese de Gaulla, resp. Svobodné Francie, od února 1945 pak byl přednostou prezídia londýnského Zamini. Stejnou funkci vykonával i po návratu do Prahy, a to až do listopadu 1947, kdy byl jmenován prvním poválečným řádným vyslancem ČSR v Maďarsku. Pod dojmem vývoje v ČSR po únoru 1948 na úřad už počátkem července téhož roku rezignoval a emigroval na Západ. Žil většinou v USA, kde se angažoval v řadách Rady Svobodného Československa, krátce před smrtí přesídlil do Paříže.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 49 - 50